Určený účel použití
Antidekubitní matrace jsou velmi důležitou součástí v boji proti proleženinám. Zajišťují maximální stabilitu a komfort, rovnoměrně rozkládají tlak v zátěžové oblasti, minimalizují tření a mechanické poškození tkáně. Potřebné vlastnosti matrace a jejího potahu se vždy odvíjejí od požadované úrovně prevence či léčby a odpovídají výši rizika vzniku dekubitů (nízké, střední, vysoké).
Definice a stupně dekubitů
Výklad v odborném lékařském slovníku uvádí tuto definici: „dekubitus – proleženina (lat. cubo – ležet); ohraničené odumření tkáně jako následek dlouhotrvajícího tlaku způsobující poruchu prokrvení“ .K upřesňení, jaké tkáně jsou ischemií postižené: „Dekubitus je charakterizován jako místní ischemické postižení až nekróza kůže, podkoží a svalstva.“ V ošetřovatelských publikacích je možné se setkat s definicí, která vystihuje kromě tlaku i další příčiny vzniku dekubitů. Jako vhodnější se tedy jeví definice, že dekubitus je „jakékoli poškození kůže nebo tkání kůže způsobené přímým tlakem nebo třecími silami. Poškození může být v rozsahu od trvalého erytému až po nekrotickou ulceraci postihující svaly, šlachy a kosti. K tomu, aby rána vznikla, musí působit alespoň dva tyto faktory.
Dekubitus (proleženina) je tedy poškození kůže následkem lokálního působení tlaku. Tlak stlačuje drobné cévy a v důsledku toho nemůže být postižená část těla v dostatečné míře prokrvována a zásobena kyslíkem. Snížené prokrvení vede k hromadění toxických látek s následným zvýšením permeability kapilár, rozšířením cév, s tvorbou edému a celulární infiltrací.
Tato zánětlivá reakce v počátečním stadiu vyvolává hyperemii se stoupajícím kapilárním tlakem. V této chvíli mohou být toxické produkty látkové přeměny ještě odváděny a kožní buňky mohou být regenerovány. Může se tak ale dít pouze za předpokladu, že se vyloučí působení tlaku na postiženou oblast. Pokud tlak trvá, dochází k irevezibilnímu odumírání kožních buněk s tvorbou nekrózy. Poškození probíhá v závislosti na době působení tlaku. Poškození tkání vzniká na základě přímého tlaku nebo třecích sil v kombinaci s jinými faktory na tzv. predilekčních místech. Jde o místa, kde jsou kosti blízko kožního povrchu a jsou málo izolovány vrstvou podkožního tuku a svalstva. Nejčastěji bývá postižena sakrální oblast, hýždě, boky, paty, ale může postihnout i sliznice. Rozsah poškození může být různý, od přetrvávajícího zarudnutí až k nekrotické ulceraci. Vyvinutý dekubitus má charakter vředu s druhotnou infekcí a jeho schopnost k hojení je snížena. Rozsáhlé infikované dekubity ohrožují pacienta celkovou infekcí. Podle Resla více než 80 % všech vzniklých dekubitů vzniká právě v oblastech predilekčních míst. Riziková místa jsou hlavně místa s poruchami citlivosti nebo motoriky. Změny mohou být reverzebilní (po intoxikacích, narkózách) nebo ireverzibilní (u para a tetraplegie, u demyelinizačních chorob). Výskyt dekubitů je u této skupiny 44–86 %, tedy 10krát vyšší než u ostatního obyvatelstva. Rizikovou skupinou jsou rovněž starší lidé. Až 71 % nemocných s dekubity je starších než 70 let. Příčinou je především imobilita, inkontinence a katabolická výměna látek.
Podrobněji se mechanismem vzniku dekubitů a rizikovými faktory zabývá odborná literatura ošetřovatelské péče.
Přesný popis jednotlivých stupňů dekubitu je velmi důležitý především při zhodnocení správného stupně rizika vzniku dekubitů u každého pacienta. Při zhodnocení charakteru rány a určování jednotlivých stádií dekubitu sehrávají významnou roli znalosti sester.
Mezinárodní NPUAP/EPUAP systém klasifikace dekubitů
Se vznikem dekubitu je spojeno také množství dalších faktorů, jejichž význam dosud nebyl objasněn.
Dekubitus I. stupně: Zarudnutí kůže /neblednoucí hyperemie – erytém. Neporušená kůže s lokalizovaným neblednoucím zarudnutím, obvykle nad kostním výčnělkem. U tmavě pigmentované kůže nemusí být změna barvy kůže (blednutí po zatlačení) viditelné.Od okolí se může barevně odlišovat.
Místo může být bolestivé, tvrdé nebo měkké, teplejší nebo chladnější než ve srovnání s okolní tkání. Dekubitus I. stupně se hůře určuje u lidí s tmavší pletí. Hyperemie může označovat osoby, u kterých je zvýšené riziko vzniku dekubitů (významná známka rizika).
Dekubitus II. stupně: Částečná ztráta kožního krytu se projevuje jako mělký vřed s růžovočervenou spodinou bez povlaku. Může se také projevovat jako neporušený nebo prasklý puchýř naplněný serózní tekutinou.
Projevuje se jako lesklý nebo suchý mělký vřed bez povlaku či zhmoždění.* Tento termín/označení dekubitu II. stupně se nemá používat pro strženou kůži, poškození kůže náplastí, perineální dermatitidu, maceraci nebo exkoriaci kůže.
*Zhmoždění ve formě modřiny, podlitiny ukazují na možné poškození hlubokých tkání.
Dekubitus III. stupně: Úplná ztráta kožního krytu. Na spodině je možné vidět podkožní tuk, ale kosti, šlachy a svaly nejsou odhalené. Může být přítomen povlak, nezabraňuje to však hodnocení hloubky rány. Mohou být přítomná podminování a sinusy.
Hloubka rány se u dekubitu III. stupně liší podle místa výskytu (anatomické lokalizace). Hřbet nosu, ucho, zátylí a kotník nemají podkožní tkáň, dekubitus tedy může být mělký.
Naopak v oblastech s velkým množstvím tukové tkáně se mohou tvořit velmi hluboké dekubity. Kost či šlacha nejsou viditelné nebo přímo hmatné.
Dekubitus IV. stupně: Úplná ztráta kůže a podkoží – tedy úplná ztráta tkání s obnaženou kostí, šlachou nebo svalem. Ve spodině rány mohou být přítomny povlak nebo černá krusta. Často jsou přítomná podminování a sinusy.
Hloubka rány se u dekubitu IV. stupně liší podle místa vzniku (anatomické lokalizace). Hřbet nosu, ucho, zátylí a kotník nemají podkožní tkáň, dekubitus tedy může být mělký. Tyto dekubity se mohou rozšířit do svalu a/nebo pojivových tkání (například fascie, šlachy nebo kloubního pouzdra), což může způsobit osteomyelitidu. Obnažená kost nebo šlacha je viditelná nebo přímo hmatná.
Podezření na hluboké poškození tkání: Neznámá hloubka rány/vředu
Lokalizovaná oblast fialově nebo tmavě červeně zbarvené neporušené kůže nebo puchýř naplněný krví. Příčinou je poškození podkožních měkkých tkání tlakem nebo střižným efektem. Postižená část může být bolestivá, tuhá, rozměklá, teplejší nebo chladnější než okolní tkáň.
Toto poškození může být obtížně rozpoznatelné u osob s tmavou pletí. Může začít malým puchýřem nad tmavou spodinou rány. Rána se dále vyvíjí a může být pokryta tenkou krustou. I přes optimální léčbu se může rána dále rychle vyvíjet a odhalit další vrstvy tkání.
Stupnice dle Nortonové, uvádíme tuto stupnici jako hodnotící škálu celkového zdraví pacienta, duševního stavu, aktivitu, mobilitu a inkontinenci. Na základě těchto hledisek je pacient ohodnocen určitým počtem bodů. Čím je bodové hodnocení nižší, tím je riziko vzniku dekubitů u pacienta vyšší. Nortonová vyvinula škálu pro pacienty v dlouhodobé péči, pro širší použití byla v roce 1989 modifikována Christel Bienstein na skóre 25 bodů. Skóre 13 a méně vypovídá o nejvyšším riziku vzniku dekubitů. Pacienti se skórem 14–18 mají vysoké riziko a pacienti se skóre 19–23 mají střední riziko a nad hodnotu 24 je riziko minimální. Jakmile se změní jakýkoliv ze 4 faktorů, měli by být pacienti přehodnoceni.
Vyjádření k obecným požadavkům na bezpečnost a účinnost
Hilding Anders Česká republika jako výrobce zdravotnických prostředků navrhl a vyrobil tak, aby při běžných podmínkách použití byly vhodné pro určený účel. Návrhu těchto zdravotnických prostředků předcházela analýza trhu, ekonomické rozvahy a průzkum mezi potenciálními uživateli. Výsledkem bylo stanovení těch správných technických parametrů pro antidekubitní matrace, které jsou předmětem výroby. Zvolené parametry zajišťují správnou účinnost a bezpečnost pro pacienty, a optimální medicínský výsledek při respektování standardizovaných terapeutických a ošetřovatelských postupů.
Antidekubitní matrace, jako takové, vycházejí z původních modelů, které byly, jako zdravotnické prostředky, uvedeny na trh již v roce 2010 a 2012. Zkušenosti z této výroby byly promítnuty do postupu výroby, skladování, distribuce a dalšího sledování po dodání koncovému uživateli.
Použití a základní technologické informace
Naše matrace jsou s tlak omezující konstrukcí a pěnovými jádry rozdílných vlastností s potahem s PU zátěrem, nepropustným pro tekutiny a propustným pro páry, standardně vyráběn ultrasonickým svárem. Řada matrací MEDICAL je primárně určená pro dlouhodobé profesionální použití (nemocniční péče, domovy pro seniory, lázeňská a rehabilitační zařízení apod.).
Na přání je možno tyto matrace modifikovat do podoby pro domácí péči a to tím způsobem, že potah s PU zátěrem je nahrazen potahem z úpletové prošité nebo neprošité tkaniny s dvojdílnou konstrukcí a praním na 40, 60 nebo 95 °C dle zvoleného typu potahu, a/nebo může být kterýkoli z potahů doplněn adhezní částí pro použití v lůžkách, která mají omezené nebo žádné boční vedení (zvýšení stability matrace bez nutnosti zásahu do konstrukce lůžka).
